THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Milan Malík s projektom PSYCHIC nedávno zabojoval o cenu Radio_Head Awards v kategórii nováčik roka, hoci v Milanovom prípade sa vlastne o žiadnom nováčikovi hovoriť nedá. Pred rokmi hrával v skupinách LIKE FOOL, CLOUD, NATUR@L, DIVNÉ SEMENÁ a OMENS, Spolupracoval s Illusion Softworks (dnes súčasť Take2) na počítačových hrách Chameleon, Aqua: Naval Warfare, Tower Babylon, Lula Online a podobne. Má za sebou množstvo sólových albumov, zvukárskych a producentských skúseností.
Po účinkovaní v rôznych skupinách sa Milan cca. v roku 1997 rozhodol dať na sólovú dráhu a približne v roku 2001 stvoril projekt PSYCHIC. Trvalo však ešte niekoľko rokov, kým sa Milan prepracoval k súčasnej podobe svojej produkcie, ktorú ak by som mal s niečím porovnávať, tak snáď vzdialene s MESHUGGAH, ANIMALS AS LEADERS, TEXTURES a VEIL OF MAYA.
Samozrejme, nečakajte nejakú kopírku zmienených kapiel, PSYCHIC je dostatočne originálny projekt a okrem inšpirácie u vyššie zmienených kapiel z neho počuť aj schuldinerovské gitarové nálady i elektroniku.
Radšej nebudem špekulovať, či ide o progresívno-math metalový projekt alebo o psychedelickú fusion, či dokonca o djent. Je cítiť, že autor sa s muzikou hral, maznal a piloval ju do posledných detailov. Tento pristup má okrem nesporných výhod aj tú nevýhodu, že nahrávka znie miestami dosť sterilne. Aj napriek tomu ide o nadmieru zaujímavú, pestrú, ale nie prekombinovanú zmes tvrdej hudby.
Osem autorských veci z Milanovej produkcie nenudí, prináša potešenie zmenami rytmov i polyrytmov, melódií i disonancií, harmónií i disharmónií, ako aj paradoxne celkovou kompaktnosťou materiálu. Materiál sa drží skôr v strednodobých ako rýchlych tempách, no dočkáte sa aj pomalších pasáži.
Jediné, čo mi na nahrávke naozaj chýba, je spev. Akýsi pokus o vokál je počuť len v „Octopussy“. Aj pri svojom minimalizme je tento náznak zaujímavým oživením.
Záver albumu obstaráva šialený úlet vo forme remixu od Katy Perry. Úplne chorý a zároveň skvelý nápad, ktorý je grandióznou bodkou za nadmieru dobrou nahrávkou.
Podľa najnovších správ, ktoré sa ku mne dostali, si Milan Malík pozháňal ďalších hudobníkov do partie. Držím palce, pretože aktuálna nahrávka je z hľadiska prísľubov do budúcnosti viac ako nádejnou. Potenciál stačí naplno rozvinúť.
Fotografia: Veronika WERDZA Klimonová
Prekvapujúco dobrý debut technicko-djentového strihu z rúk starého harcovníka československej scény. Veľmi nádejný projekt.
7 / 10
Milan Malík
- všetko
1. Samara´s Dream
2. Paranormal Cat
3. Compression Of Damage Melusine
4. Octopussy
5. Sky Trajection
6. Heretic Error Of Magnetic Forces
7. Dolly In The Christmas Blood
8. Wicker
9. Katy Perry – I Kissed A Girl (Psychic REMIX)
Pychic (2012)
Píla si pořídil novou kytaru (z dálky vypadala jako osmička, ale zrak už mi pár let neslouží), do party baskytaristu (zatím?) a jeho produkce naživo, byť s asistencí mašin, se dá hodnotit jako pozoruhodná a doporučeníhodná. Alespoň o minulém víkendu při příležitosti oslav zletilosti hodonínských LIKE FOOL se PSYCHIC předvedli skvěle. Ale to jen tak na okraj.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.